Dovolím si s Vámi sdílet text ze své seminární práce, která byla jednou z podmínek úspěšného zakončení kurzu Laktační poradkyně a která byla vybrána ke zveřejnění v časopisu Laktační Ligy, MaMiTa.Možná se najdou maminky, které jsou ve stejné či podobné situaci a právě díky Vám, maminky, sdílím své "trable" s kojením, které mě posunulo dále.
Jsem tu pro VÁS.
Nestydím se za svá slova níže, protože věřím, že každý pád a poté zvednutí, dělá lidi silnějšími :) .
Další příspěvky bych ráda věnovala počátkům kojení a odmítání prsu neboli bojkotu kojení.
Kojení - vlastní zkušenost
"Kojení jsem se před těhotenstvím výrazně nevěnovala, dá se říci, že vůbec. Brala jsem to jako samozřejmost, takže jsem do novorozenecké výbavičky věci jako je láhev apod. ani nezařazovala.
Dcera se narodila 9.4.2014 císařským řezem. Na sále mi ji ukázali a odnesli. Cestou ze sálu mi ji zabalenou přiložili stylem "přisála se, dobrý.", byla to otázka pár sekund. Po spinální anestezii jsem byla 24 hodin upoutána na lůžku a dceru mi vozili na kojení, teď s odstupem času vím, že se o to pravé kojení vůbec nejednalo.
Další den jsem se snažila dceru nakojit již na společném pokoji, nedařilo se.
Dcera buď spala a nebo plakala a nechtěla se přisát. Laktační poradkyně v nemocnici mi zkoušely pomáhat nejprve polohováním a když se to nedařilo, začal boj o přisátí,
jedna držela hlavu, druhá mi držela prs, ale ani jednou jsem ji úspěšně v porodnici nenakojila. Začala jsem odsávat, ukázaly mi, jak jí nakrmím přes malíček stříkačkou. Díky prodlužujícímu pobytu v nemocnici kvůli nepřibírání dcery jsem byla psychicky spíše v nepohodě. Poslední noc jsem jen odsávala a krmila dcerku stříkačkou, aby přibrala alespoň trochu a mohly jsme jít domů, ráno jsme byly propuštěné. Cestou z porodnice jsem v panice, že nebudu mít dceru jak nakrmit, koupila odsávačku s lahví. Doma jsem si poprvé sedla s dcerou v náručí a v klidu, že jí zkusím nakojit a ukážu zbytku rodiny, který se mnou sdílel začátky kojení, že to prostě nejde - kojit. Usadila jsem se, nabídla prs a od té doby jsem začala kojit bez problémů. Tím jsem brala kojení jako naší součást a jako zdroj potravy pro své dítě, více jsem neřešila. Ve 3,5 měsících se dcera začala odtahovat a začal boj č.2. Odtahovala se, házela sebou a nebylo možné jí nakojit, to bylo poprvé co jsem se podívala na internet a začala zjišťovat o tom co se to děje. Dohledala jsem si informace o bojkotu kojení a zkoušela jsem dceru kojit. Její odtahování ode mne jsem velice špatně snášela, nedokázala jsem to pochopit, hlava mi to nepobírala, proč se ode mne mé dítě odtahuje. Zkoušela jsem změnu poloh, kojení za šera, v klidu, za světla při ruchu, ale nic nepomáhalo, akorát se to zhoršovalo. Použila jsem tedy poprvé svou domácí elektrickou odsávačku, ale pomalé kapání mléka a prázdnější poprsí mě dostávalo ještě do většího stresu. Co jsem odstříkala jsem zkusila dát dcerce opět stříkačkou, nechtěla, a tak jsem sáhla po láhvi. Marketingový tah od firem prodávající lahvičky zabral perfektně a já žila v domnění, že podávám mléko lahví, která supluje prs, tím jsem bojkot ještě prohloubila a nekončil. Po 14 dnech jsem zašla do lékárny a koupila umělou výživu, dcera jí vypila a já, ač nesmířená s koncem kojení, jsem se ten fakt snažila přijmout. Druhou dávku UM dcera již odmítla a mé nervy začaly znovu pracovat. Rodina nechápala a já vlastně taky, byla jsem ale odhodlaná to nevzdat a vymyslet způsob, kdy mé dítě začne zase normálně jíst.
Začal tedy další kolotoč. Koupila jsem jinou značku UM a znovu se vše opakovalo. Vymyslela jsem tedy, že zkusím vystřídat počet dírek v lahvi, nejprve jednu, dvě a nakonec i tři, ale bez úspěchu. Dceru se mi dařilo nakojit jen v polospánku a nebo nakrmit láhví s mým mlékem, ale rozhodně už z ní nebyl takový jedlík jako první tři měsíce.
Vyčerpaná, vystresovaná, kdy jsem jí neustále nutila do jídla – jsem to vzdala. Odložila jsem kloboučky a dudlík, naplnila lahev vodou, kterou jsem jí dávala asi od druhého měsíce a jen jsem přikládala, nejvíce tedy v polospánku.
Po 5ti dlouhých týdnech se kojení začalo zlepšovat.
Podařilo se mi dceru nakojit ve stoje při pohupování, dcera začala normálně sát a bylo po bojkotu. V ten moment jsem se začala o kojení zajímat více, vyhledala jsem si stránky laktační ligy, přeložila si pár odborných článků a pročítala diskuze maminek, které dlouhodobě kojí a nebo měly s kojením problémy. Postupem času jsem pochopila, že mé dítě reagovalo na snížený tok mléka, který je v tomto období zcela normální díky upravení laktace na jeho potřeby a že dudlík, který sice nebyl tolik používaný (ale byl) společně ruku v ruce s láhví tu situaci akorát prohloubil a zhoršil. Šidítko jsme odložili, láhev taky a já začala kojit dceru dle její potřeby, ulevilo se nám oběma. Začala jsem vyhledávat maminky se stejným problémem, abych jim dodala odvahu, aby věděly, že nejsou v téhle situaci samy, že toto období mohou překonat a radila jsem jak – žádné šidítko, žádná láhev, časté přikládání (ale nenutit), navýšit fyzický kontakt s miminkem (doporučení šátku či nosítka), nejlépe kontakt kůže na kůži, kojit co nejvíce v polospánku, při kojení prs stlačovat, v případě potřeby podat dokrm alternativně pomocí cévky či kalíšku, použití homeopatik apod. .
Kojení pro mne znamená neuvěřitelné spojení mezi mnou a mít dítětem, díky kterému máme krásný, ale především pevný vztah a já vím, že jí tím dávám nejen to nejlepší v podobě fyzické – protilátky aj., ale také psychické – duševní jistotu.
To, že mám možnost dlouhodobě kojit své dítě, které mě naučilo správnosti a přirozenosti, beru jako velký dar a dnes už také poslání, které bych chtěla sdílet s ostatními maminkami, ať už se nacházejí ve stejné či podobné situaci jako jsem byla já a nebo jsou právě na úplném začátku. Chtěla bych jim nejen ukázat správné přisátí, ale také dodat sílu a pochopení."
