Přivítání aneb virtuální potřesení rukou

Sedím si takhle u svého chytrého mobilu a reaguji na různé dotazy ohledně kojení, maximálně se soustředím a říkám si, jak ráda bych teď chtěla skrz mobil přesně ukázat co a jak, poklepat maminku po ramenou, aby věděla jaký je pašák a nebo nabídnout rameno své, aby měly slzy přesně určené své cílové místo. Opět jsem měla tu čest seznámit se s maminkou, o které mám nutkání vyprávět, psát příběhy a skládat básně. Je to až neuvěřitelné kam až sahá moc, pro mě zázračného, pro někoho "prostře výživa", Mateřského Mléka. 

Právě díky maminkám, bojovnicím, byla vytvořena myšlenka veřejného blogu. Chtěla bych se stát prostředníkem mezi Vámi a ženami s nadlidskou sílou "matkami". 

Chtěla bych se s Vámi podělit o své zkušenosti a poznatky z praxe Laktační Poradkyně.

Ano, to jsem já, Laktační Poradkyně Kristýna Pinarcioglu. 

Stát se Laktační Poradkyní pro mne nebyla výzva, nebylo to mé celoživotní přání ani náhlé rozhodnutí. Rozhodla jsem se vydat touto cestou na základě osobních zkušeností, díky kterým rostla touha předat kus sebe směrem, kde by byl třeba. 

Začala jsem se o kojení zajímat obecně, studovala jsem a studovala až jsem se jednoho dne přihlásila na kurz Laktační Ligy, kde jsem měla možnost být školena profesionály a lékaři, díky nímž jsem si představu své cesty ucelila a začala jsem ji vnímat jako své posláni. 

Zbytek mě naučily maminky, za což jim musím poděkovat :) .

Jsem matkou 22 měsíční dcerky, která je stále kojená. 

Kojení pro nás neznamená pouze uspokojení potřeb hladu či žízně, ale také uspokojení stránky psychické, která je pro mé dítě velice důležitá. Kojení mojí dcerku uklidní, ubezpečí, dá mu pocit jistoty a lásky. 

Tak to vnímáme my, a tak to chci předat i Vám.

Pokud jste se dostali až sem, ráda bych Vám, alespoň virtuálně, potřásla rukou a poděkovala za Váš čas při přečtení mého prvního příspěvku.