..Mateřské Mléko a jeho síla...

Na své cestě Laktační Poradkyně mám možnost denně nahlédnout do životních příběhů dnešního světa mateřství. Jednou se pousměji a jsem vnitřně spokojená, že to vše klaplo a já měla tu čest být u začátku úspěšného kojení, po druhé jsem zas v rozpacích, protože se ke mě dostanou praktiky místních i nemístních nemocnic plných zdravotníků, kteří rozhodně nejsou fanoušci kojení (ptáte se proč? to si napíšeme příště ;o) ). 

Jednou jsem na jedné sociální síti viděla dotaz maminky Veroniky ohledně kojení jejího nejmladšího syna. Už tenkrát mě zaujala její fotka, tak energická ženská, řekla jsem si. Odpověděla jsem na položený dotaz a pokračovala jsem dál. Po čase na mě opět vykoukla fotka téhle maminky, krátké vlasy, výrazné, velmi slušivé brýle. Moje paměť zaplesala nad známým obličejem. Dotaz se tentokrát týkal jejího prostředního dítěte, syna Péti. Znovu jsem odpověděla a pokračovala dál v následující činnosti. Po dvou měsících se maminka Veronika opět připojila na sociální síť, ale tentokrát již ne s dotazem, ale s informací, která se mě natolik emočně dotkla, že jsem paní Veroniku soukromě oslovila a poprosila o sdílení jejího příběhu veřejně, souhlasila, a tak máte nyní možnost i Vy nahlédnout do jednoho životního příběhu, který možná i ve Vás zanechá "stopy".

Péťovi bylo tenkrát jen 1,5 roku, kdy paní Veronice začalo být divné, že je stále více a více unavený a po těle se mu častěji objevují modřiny. Neváhala a absolvovala návštěvu lékaře a následně nemocnice. Po všech možných testech přišla diagnóza 

- leukémie. Každé milující mámě musí hlavou proběhnout stejná myšlenka, jako tenkrát proběhla i paní Veronice v momentě, kdy tváří tvář stála před lékařským verdiktem  "Myslela jsem, že je to konec, že o syna přijdu."  říká. Na mou otázku co následovalo, přišla jasná a obdivuhodná odpověď "Zůstala jsem na vše bohužel sama, otec syna se zhroutil a utekl. Já pak musela být ta silná, protože se sesypala i celá má rodina, takže jsem je uklidňovala a držela nad vodou. Nebylo to nic hezkého, musela jsem být silná už kvůli malému, byly to těžké chvíle, ale i ty hezké, když léčba začala zabírat. ".

Léčba trvala 2,5 roku a následovala rekonvalescence, kdy Péťa nesměl mezi děti ani do většího kolektivu, to trvalo dlouho. Kdejaký bacil jen proletěl a Péťa hned onemocněl, po chemoterapiích měl totálně zničený imunitní systém. Až do nedávna, kdy po všech možných pokusech paní Veronika dostala nápad...

"Pak jsem začala ze zoufalství přemýšlet o mateřském mléce, kojím stálé nejmladšího 19. měsíčního syna a zkusila to."

Nedalo mi to a musela jsem se zeptat, jak paní Veroniku napadlo podání mateřského mléka synovi a jak ten na to reagoval. Péťovi je nyní 7,5 roku, odpověď byla opět obdivuhodná "Jednou jsem seděla a malý byl znovu nemocný, měl mononukleózu a já kojila mladšího syna. Koukala jsem na něj a na Péťu a pak mě to trklo. Říkám si, když to dává živiny malému a posiluje imunitu, proč by to nemohl i on. Prošla jsem si pár článků a bylo jasno. Říkala jsem si, že tím nemohu nic zkazit a určitě mu to neublíží. Pak jsem ho zavolala a řekla jsem mu jestli nechce ode mne vyzkoušet mléko, aby nebyl pořád nemocný a on řekl, že ano. Vzal to jako, že je to pro něj důležité a že to opravdu potřebuje. Neměl a nemá s tím žádný problém, sám byl kojený jen měsíc a nyní to zvládá jako profesionál, jako by se kojil odjakživa."

Péťa je nyní na požádání kojený přes 2 měsíce, nebere žádné léky na podporu imunity a je to od toho děsivého momentu s názvem - leukémie - poprvé, kdy za celou tu dobu kojení NEBYL ANI JEDNOU NEMOCNÝ, a to i přes to, že nejstarší dcera byla nachlazená "Normálně by už byl nemocný a měl minimálně 2x antibiotika." říká maminka Veronika. 

S paní Veronikou jsme se domluvili, že osloví lékaře, porovnají se výsledky Péti před a po kojení, pokud bude paní Veronika souhlasit, pokračování vykřičíme opět do světa.

Chtěla bych touto cestou moc poděkovat paní Veronice za možnost nahlédnout do jejího a synova osobního života a za svolení podělit se o jejich životní příběh veřejně. Také bych chtěla a to opravdu zcela upřímně popřát Péťovi a celé jeho rodině hodně zdraví a ať je na té cestě životem čeká jen to krásné.

No uznejte sami, není kojení tak trochu zázrak?